06.03.2019
Dobrý den, s manželem jsme od mých 18, nyní 13 let, brali jsme se před několika lety a šest let spolu žijeme, děti nemáme. Milujeme se a je nám spolu dobře, ale sex je trápení. Muž je můj první a jediný muž, na všechno jsem přicházela s ním :-) On sám měl přede mnou jednu partnerku. Myslím, že za nesoulad můžu já, protože mám zábrany. Kdykoli jsem se ho dotkla příliš se zájmem, okamžitě navrhoval orální sex, a to je mi opravdu hluboce odporné a vnímám to jako něco velmi ponižujícího. Takže jsem se ho dotýkat přestala. Když jsem si to uvědomila, mluvili jsme o tom opravdu na rovinu, ale on prostě nepřijal, že v sobě ten odpor nepotlačím a opakoval, že se ho štítím… Bylo to jen bolavé, tak jsme o tom mluvit přestali a já nejsem v intimních dotecích nijak iniciativní, aby o tom vůbec nezačínal. Podobně ještě stále během milování zmiňuje anální sex, což je mi odporné úplně stejně a on to ví, a už jen z té zmínky jsem v křeči a pořád myslím jen na to, že se mnou nikdy nemůže být spokojený. Z takového sexu nemá pochopitelně radost nikdo, milujeme se tak dvakrát do měsíce, on občas vyvrcholí, já nikdy. Chci to řešit, protože se obíráme o důležitou úroveň spojení, a při té četnosti se taky bojím, že nikdy nebudeme mít děti…muž ale zásadně odmítá tak intimní záležitosti řešit s nějakým poradcem. Mohu to řešit sama?
K sexuálnímu aktu přistupujete jako úkolu, který máte úspěšně absolvovat.
K tomu, aby sex fungoval nejen v počátku, při zamilování, je třeba společné snahy o soulad. To znamená vnímat, co se komu líbí a co ne. a vzájemně se přizpůsobit.
Upřímně řečeno, nejsem si jistá, zda po 13 ti letech se vaše chování změní. Šanci na úspěch by mohla být párová terapie. Zde by však oba partneři museli mít snahu něco změnit.